—
Ráda bych vás požádala o radu. Dnes jsem se dozvěděla, že můj přítel prohrál dost peněz během měsíce, asi kolem 100.000 Kč. Hraje poker přes internet, pořád jsem si myslela, že ho hraje jen aby u něho vypnul, ale měli jsem nějaké peníze navíc k dobru a už nejsou, ještě se zadlužil. Stalo se to už minulý rok, to prohrál taky 100.000 Kč a pak si šel půjčit, aby mohl platit normální věci přitom je to profesionální sportovec a o peníze jsme nikdy nouzi neměli, ale máme děti a mám strach co by se mohlo dít dál a jestli je závislý a je-li potřeba to hned začít řešit.
—
Ráda bych se zeptala, zda-li je v určité fázi možné, aby se člověk s touto formou závislosti dokázal vypořádat sám? Mám sestru, která si před půl rokem vzala svého přítele, se kterým byla před svatbou 10 let. Teprve nedávno zjistila, že jí její nyní manžel nikdy neřekl o dluzích, které má. A poté jí přiznal i tu věc, že většinu peněz prohrál v automatech. Mluvím tu o velkých částkách za cca 5 let. A to jsou jen ty dluhy, tudíž nevíme, jestli náhodou nevsadil za tu dobu i víc a něco přeci jen nevyhrál. On tvrdí, že teď, když je to venku, se všechno změní a přísahal jí, že už si nikde nepůjčí a že už do žádné herny nikdy nevstoupí. Myslíte si, že má reálnou naději na úspěch? Nebo už se opravdu jedná o nemoc a pomůže mu jen psycholog?
—
Nejsem závislá na hraní, ale můj přítel ano. Přesně před rokem se mi přiznal k hraní na automatech. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se tohle může stát. Tušila jsem, že je něco špatně, ale tahle možnost pro mě neexistovala. Důsledky jeho hraní splácíme doteď. Když mi to řekl, v klidu jsme si popovídali s tím, že se budu snažit jakkoliv pomoct, jen aby už se to nestalo. Během roku jsem se dověděla, že byl párkrát v herně, má spoustu známých a do těch spadají i některé krupiérky. Když jsem se ho ptala, jak je na tom, tvrdil, že si zahrál, ale už nikdy nechce zažít to ponížení, kdy musel s pravdou ven a uvědomil si, že je zle. Asi před týdnem, jsem měla opět takový divný pocit, že se něco děje, nebral mi telefon, byl roztěkaný a za celý den se doma zdržel asi půl hodiny. Byl hrát a opět prohrál dost peněz, přičemž jsem mu napsala sms, že vím, kde je. Přišel domů, prosil o druhou šanci, byla jsem klidná, ani nevím, jak jsem to dokázala, ale nechtěla jsem ho deptat ještě více. Moje stanovisko bylo, že druhou šanci nedávám a jestli ano, tak si to sama musím všechno promyslet. Sypal si popel na hlavu, plakal, že mi děkuje za to, že jsem a co jsem mu řekla. Asi po dvou dnech jsem chtěla vysvětlení, jak to bude dál pokračovat, ohledně finanční situace a to už tak pokorný nebyl, rozčiloval se a tvrdil, to bude dobré. Máme spolu děti, náš vztah byl moc hezký, byli jsme jako puzzle, které do sebe zapadá, ale teď jsem strašně nešťastná, nespím, pořád mám podezření, nevím, jak se mám chovat, proto Vás prosím o pomoc. Sám mi řekl, že jestli chci, půjde se léčit, ale já bych chtěla, aby se změnil kvůli sobě a byl šťastný. Chce po mě, aby všechno bylo jako dříve, ale to nejde, já mu šanci dala a výsledek? Nejhorší na tom je, že je v každodenním styku s lidmi, kteří hrají. Opravdu už si nevím rady.
—
Jsem z Prahy, jsem totálně zoufalej a má rodina taky. Osm let hraji Fortunu a ruletu, vše jsem prohrál, v současné době mám asi 2,500.000 Kč dluhy. Mám dvě práce a nejsem schopnej udržet pitomou tisícovku, automaticky ji strčím do rulety a prohraji, jsem úplně na dně tak zkouším najít nějaké řešení, mám za sebou jednu nedokončenou léčbu a jednu dokončenou u dr. Nešpora v roce 2009- stejně to nepomohlo. Děkuju za radu.
—
Můj příběh hazardního hráče začal cca před deseti roky. ukončil jsem střední školu a dal jsem se na život v armádě. Měl jsem něco našetřeno a nastoupil jsem do Vyškova na vojenskou akademii. Tam jsem začal navštěvovat kasino a hazardu jsem pomalu podlehl. Měl jsem přítelkyni, kterou jsem opravdu miloval. Svěřil jsem se svoji hráčskou vášni. Byli jsme spolu 4 roky. Peníze, které jsem prohrál byli moje, našetřené z brigád a nikomu jsem nedlužil. Přítelkyně to neustála a rozešla se se mnou. Já jsem v zoufalé situaci se pokusil o sebevraždu. Nebral jsem v té době hazardní hru jako problém. V té době už jsem pracoval jako profesionální důstojník pod vojenskou kanceláří prezidenta republiky. Vzhledem k mým dosavadním výsledkům a hodnocení nadřízených jsem dostal možnost vrátit se zpět. Pořád jsem žil s pocitem viny, nešťastná láska, ostuda v obci kde jsem vyrůstal moji vášeň ke hraní opět spustili a navíc to narostlo do větších problémů. Začal jsem si půjčovat peníze, banky, směnky, kolegové apod. Potom přišla i nějaká nelegální činnost. Takto to pokračovalo asi rok. Peníze jsem prohrával v kasinech v centru Prahy. Když jsem se rozhodl, že se půjdu léčit byla situace velmi zoufalá a dovolím si tvrdit, že jsem se potřeboval spíš schovat někam před věřiteli apod. Nastoupil jsem k MUDr. Nešporovi do PL Bohnice a tam jsem dobrovolně začal zkoumat sám sebe. Začal jsem komunikovat s věřiteli a splácet své dluhy. Začal jsem si uvědomovat vážnost situace a chtěl jsem pokračovat v léčbě. Pokračoval jsem tedy do PL Červený Dvůr a tam jsem strávil další tři měsíce režimové léčby u PhDr. Dejmka. Vzhledem k tomu, že jsem byl pořád voják z povolání musel jsem se vrátit do Brna do VN, aby mě armáda propustila ze svých služeb. Tam jsem potkal terapeutku, která se stala mou velmi blízkou osobou. Později po propuštění jsme spolu začali bydlet, chodit a nakonec se i vzali. Mě se v té době začalo velmi dařit, našel jsem práci, potom lepší a lepší. Postavil jsem dům, potom jsem ho prodal a ze zisku jsem zaplatil dluhy, které mi dost vadili. Zbytek jsem investoval a na problém s hraním jsem docela zapomněl. Dokonce jsem si přestal připouštět, že jsem vůbec nějaký problém někdy měl. Investice se vyplatila, já jsem vydělal dost peněz a moje hráčská vášeň se opět probudila. Prohrál jsem opět všechno, navíc dluhy, směnky, zástavy. Prohrál jsem vlastní bydlení a spadl jsem opět na dno. Bohužel jsem tam sebou stáhl i svoji ženu. Proč celou tu dobu nic nepoznala? Je to prostě dvojí tvář gamblerů, kdy je opravdu velmi těžké poznat co je lež a co je pravda. Moje manželka mě dala šanci všechno napravit a zůstala se mnou, takže léčba byla v Praze, potom v Červeném Dvoře. Myslím, že to bylo docela dobrý, kdybych nezapomněl na doléčování.
(výše uvedený příběh pochází z konce roku 2007 bohužel nedopadl dobře i přes další aktivity, kdy kolega docházel na skupinové psychoterapie, Anonymní gambleri, postupně tyto aktivity opustil a v den kdy jeho manželka mu porodila syna, dobrovolně opustil pozemský svět. Čest jeho památce)
