Dovolte mi, abych vám těmito řádky zprostředkoval můj životní příběh, který poznamenala a výrazně ovlivnila moje hazardní hra na „výherních automatech“.

 

Narodil jsem se ve slušné rodině, oba rodiče studovaní. Mám ještě staršího bratra a své dětství jsem prožil, myslím, normálně, snad jen výchova byla trochu přísná. Po vstupu do pubertálního věku jsem si začal uvědomovat, co vše je možné prožívat mimo domov. Diskotéky, bary a taky příjemná seznámení s holkami. Netrvalo mi to dlouho a v 16ti letech jsem na pár týdnů utekl z domova za lepším žitím“.

 

Před nástupem na základní vojenskou službu, která v té době ještě byla povinná, jsem si začal uvědomovat, že dosavadní chování je třeba změnit a po vyučení jsem dostudoval dvouletou nástavbu s maturitou a celkem v pohodě nastoupil na vojnu, která byla v té době již zkrácena na 1,5 roku.

 

Po návratu z této služby jsem opět pocítil chuť začít znovu žít, nebo spíše užívat si, a to nejen se slečnami, ale také s herními automaty, které se v té době u nás začaly postupně objevovat. Mé první hraní vlastně proběhlo již na vojně, kde byla ve městě herna na korunové výherní automaty. Zahrál jsem si tam jednou, nebo dvakrát myslím, že jsem tenkrát prohrál nějaké drobné, ale nepřikládal jsem tomu žádný význam. První větší prohra cca 3tisíce korun přišla až poté, přesně si pamatuji kde a jak. no a potom jsem neustále pokračoval v hraní na různých přístrojích, které jsem za tímto účelem vyhledával po celém městě. Kde se mě líbilo prostředí a personál, tam jsem zůstal chodit několik měsíců, než jsem zjistil, že jen prohrávám a prostředí mě už omrzelo, vyměnil jsem hernu za jinou, “lepší“.

 

To už jsem měl za sebou několik let hraní a samozřejmě začaly různé problémy, jak v osobních vztazích, tak hlavně také ve finančních záležitostech. Přesto jsem tuto činnost úspěšně tajil mezi mými blízkými a známými a svůj život zvládal. Dokonce jsem určitou dobu nehrál vůbec, bylo to asi rok, začal jsem podnikat a vydělávat slušné peníze, takové peníze, které mě již částečně zajišťovaly slušné žití. Našel jsem si mladší partnerku, ale vztah s ní se nevyvinul podle mých představ, tak jsem si s kamarádem udělal cestu do města a skončili jsme v herně, kde jsme prohráli veškeré peníze, které jsme měli s sebou. Od té chvíle se ve mně probudila další hráčská vášeň, tentokrát však mnohem silnější. Začal jsem navštěvovat luxusní herny, kde již také bylo možné hrát za větší peníze-sázky než v minulosti. Chvíli se mi celkem dařilo, ale po čase jsem se začal nekontrolovatelně propadat dolů. To jak v osobním, tak podnikatelském životě. Svou firmu a sebe jsem předlužil a zkrachoval. Zůstal jsem sám, jen s automaty a začal si teprve /skoro ve čtyřiceti letech/ uvědomovat, o co jsem vlastně přišel. Hrál jsem ze setrvačnosti dál, už jen za menší finance, protože víc jsem už na hru neměl. Stále víc jsem podvědomě toužil přestat s hrou. s takovým životem, který mě už přestával bavit. Omezil jsem sám návštěvy heren a zařízení, kde se vyskytovaly automaty.

 

V té době jsem se seznámil také s přítelkyní, které jsem své hráčství přiznal. Začalo mi na tomto vztahu záležet a hraní jsem úplně ukončil. Navštívil jsem poprvé ambulantně zdravotní pomoc. Po návštěvě, kdy mě nasměrovaly do klubu Anonymních Gamblerů v Brně, jsem začal chodit na jejich mítinky. Chodím tam dodnes, vím jak je důležité posilovat abstinenci.

 

Karel, Anonymní Gambleři Brno

 

Zdroj: www.anonymnigambleri.cz