Protože moje máma než zemřela, byla poslední tři roky závislá na alkoholu, tak jsem měla velkou příležitost sledovat jaké to je a co s člověkem závislost udělá. Ve výsledku jediné co závislý chce je další a další dávka, ať je to cokoliv. Alkohol, hazard, risk, atd.. Těžko se z tohoto kolotoče dostává, ale jde to.

Na detoxikačním oddělení v Havlíčkově Brodě jsem se seznámila se závislým na automatech. Bylo mi divné, že je tam dohromady s lidmi co berou drogy a jsou závislí na alkoholu, ale pak mi došlo, že to je prostě taky nemoc. Byl tam už po několikáté a z toho asi třikrát si chtěl vzít život. Nikdo vám nemůže nařídit, přemluvit vás, abyste s tím přestal, každý se musí rozhodnout sám. Nejvíce samozřejmě trpí celá rodina a dotyčný je „nad věcí“. Asi je důležité přijít na spouštěč, kdy to začalo, proč se k tomu rozhodl. Zvenku to působí velmi jednoduše jak z toho ven, jen je k tomu potřeba velmi důležitá věc a to je mít chuť a potřebu se změnit a přehodnotit svůj život. Jenže to se nikomu často nechce, takže se znovu plácají pořád dokolečka, než dostanou sebe a příbuzné do velkých dluhů a pokud se dotyční nevzdají dědictví, lítají v tom taky. Velmi těžká situace.

Rodinným příslušníkům doporučuji, si stále vážit svého života a nepokoušet se zachraňovat, protože nakonec skončí špatně i oni. A závislým snad, pokud budou mít to veledůležité odhodlání, se podívat na to, kde konkrétně není spokojený ve svém životě, aby neunikal takto před řešením situací, ale hledal, co pro něj může udělat, aby měl větší hodnotu, než hrát, hazardovat, či vypít si mozek do zapomnění, protože na smrtelné posteli už je prostě pozdě, i když to každému většinou stačí dojít aspoň tam.

foto:Vlado Kníž

Hrál jsem automaty. V šesté třídě na základní škole. Došlo to tak daleko, že jsem ztratil soudnost a po všech svých úsporách šahal i na ty bratrovy. Vyléčil mě tatínek. Tehdy rychle ručně stručně. Být však starší, dostával bych se z toho hůř.

V dnešní době, kdy jsme závislý na spoustě potřebných věcí, je velmi snadné spadnout do závislosti na něčem, co nám moc nepřidá. Žádejte radu, dokud je čas. A čas na to uvědomit si, že jsem závislý, je snad vždycky. Tím pádem je i šance.

I přesto, že Honza Budař nemá osobní zkušenost se závislostí na hazardních hrách, prokázal uctihodnou dávku empatie. Děkujeme za jeho příspěvěk.

Přesto všechno, mám-li být upřímný, se nemohu zbavit osobní odpovědnosti a přenést vinu pouze na nepříznivou situaci v oblasti hazardu, omlouvat se a hledat nepřítele mimo moji osobu. Byl jsem to já, kdo ač neúmyslně otevřel pomyslnou láhev s nebezpečným džinem. Přiznání si odpovědnosti za své jednání bylo základním předpokladem úspěšné terapie, na kterou jsem se vydal a díky níž deset let nehraji ruletu. Rovněž, jako osoba se sklonem k hazardu, jsem nepřešel na nová lákadla hazardního průmyslu, jako jsou poker, kurzovní sázky nebo některou z forem internetového sázení. Jsme rád, že jsem to dokázal, aniž by mě někdo fyzicky znemožnil vstup do kasina. Dnes mohu jít kolem kasin a heren bez pocitu chvění v oblasti solar plexus a bez obav mít u sebe i vyšší hotovost.

Nezasvěceným se může boj za zákaz hazardu jevit jako vyřešení problému gamblerství, přitom se jedná o tažení proti hernám jakožto jedné složce hazardního průmyslu. Bez rozdílu na formě je hazard všeobecně tragický pro gamblery (osoby s diagnózou patologické závislosti na hazardních hrách) a stejně tak nebezpečný pro osoby s předpokladem pro závislost na hraní či sázení.

Boj za zákaz hazardu neřeší podstatu ani příčinu. Předpoklad, že gambler, který nebude mít možnost hazardně hrát ve své oblíbené herně se uzdraví, je naprosto chybná. Důrazně proto varuji neabstinující gamblery nebo ty, kteří uvažují o řešení svého problému, aby této mylné vizi nepodléhali a neoslabovali tím svoji snahu vyhledat pomoc, opírajíc se o snadné řešení, které možná jednou přijde. Není možné očekávat, že stát vyléčí závislého gamblera zamezením přístupu k jedné z mnoha forem hazardu.

Prosím nevytvářejme falešnou ideu těm, kteří nejvíce trpí: osobám závislým a jejich blízkým. Pokud skutečně toužíte změnit váš život, je pouze jedna cesta, jedno řešení a to věnovat svoji energii zvolené terapii. Spoléhat na to, že za závislého hráče někdo vyřeší problém bez jeho vlastní iniciativy, je pouze další forma hazardního chování, nespolehlivá a zavádějící. Šťastný konec se díky receptu na jednouché vyléčení gamblerů z větší míry konat nebude, neboť nositelé našich závislosti si svoji cestu prorazí. Problém se závislostí na hraní sám od sebe nevymizí.

Pravidla v oblasti hazardu, stejně jako v jiných rizikových oblastech (drogy, alkohol, cigarety) každá vyspělá společnost potřebuje. Nepochopitelné je, proč sdružení bojující proti hazardu nepostupuje komplexně a zaměřilo se pouze na herny. I uznávaný odborník na závislosti Mudr. Karel Nešpor potvrzuje to, co víme z vlastní zkušenosti: hned na druhém místě v psychiatrické léčebně na oddělení závislostí jsou kurzovní sázkaři. Stoupající tendenci má i gamblerství v oblasti populárního pokeru. Je logické, že se oslabením jedné formy hazardu posílí ty ostatní.

Aktivisté bojující proti hazardu vytváří ve společnosti dojem, že bojují s nebezpečným vícehlavým drakem, kterého hodlají usmrtit, aby mu zabránili požírání jeho obětí. Přitom však usilovně sekají pouze do jedné hlavy a drak žije dál. Ta hlava je sice v současné době vhodným politickým tématem, myslíme-li to však upřímně s pomocí lidem, kterých se to týká, neměli bychom sledovat politický trend. Nazývejme věci pravým jménem, nejedná se o boj proti hazardu, ale proti hernám. Pojem hazard není rozumné zlehčovat, neboť je pro mnoho lidí vysoce nebezpečný ať už přímo pro patologické hráče a sázkaře, osoby s předpokladem k této chorobě, nebo pro jejich blízké.

V čem vidím nedostatky současného trendu často populisticky zaměřeného boje proti“ hazardu“:

1. Nevhodně zvolená terminologie, neboť aktivisté bojují pouze proti jedné složce hazardu a to hernám, ostatní formy hazardu obchází.

2. Iniciativa v takovém podání může demotivovat gamblery, kteří by se měli léčit, neboť se začnou upínat na vizi zázračného vyřešení svého problému bez vlastního přičinění.

3. U závislých to podněcuje přesvědčení, že jsou zbaveni odpovědnosti za své chování a mohou převést odpovědnost na vnější vlivy. To zabraňuje úspěšné terapii.

4. Chybně vedená strategie posílí ostatní formy hazardních her a sázek v ČR.

5. Zlehčování nebezpečí ostatních forem hazardu na základě této strategie posiluje veřejné mínění, že hazard se odehrává pouze v hernách a restauracích, kde jsou automaty. Ostatní formy hazardu, některé s mnohem lehčí dostupností, se jeví jako neškodná zábava. Je to srovatelné se situací, ve které by byl boj proti alkoholismu zaměřen na zákaz prodeje piva na úkor vína a ostatního alkoholu.

Stručné doporučení neabstinujícím kolegům a osobám blízkým gamblerům

Věnujte svoji energii, odhodlání a čas především terapii. Ať už si zvolíte jakoukoliv cestu, zůstaňte vytrvalí, nebojte se pružně reagovat na výsledky terapie a v případě potřeby přidat na intenzitě. Naším cílem by neměla být msta podnikatelům v hazardu, ale udržení abstinence od všech forem hazardu! Pokud se Vám bude zdát, že tento boj je příliš těžký, vzpomeňme na kolegy alkoholiky, na které se láhev alkoholu doslova usmívá na každém rohu. Chtějí-li přežít, musí na sobě tvrdě pracovat. Tato práce však dává smysl a posouvá po lidské stránce dál.

Blízcí hazardním hráčům: nepodceňujte vlastní potřebu terapie, často jste v horším stavu než Váš gambler. Využijte možností, které máte v dosahu: psychologa, psychiatra, anonymní gamblery. Žádná revoluce, byť v dobrém úmyslu vám nepomůže vyřešit problémy, které prožíváte. Vyhledejte pomoc!

Libor
předseda Stop závislosti o.s.

Naznačuje tak rozdílnost nebezpečí v oblasti hazardu, nezasvěcení tak mohou získat mylný obraz o „tvrdém nebezpečném“ hazardu a „měkkém“ méně nebezpečném hazardu, např. kurzovním sázení, karetní hry.

Existuje pouze hazard a ten je tvrdý pro všechny závislé, stejně tak je rizikový pro všechny osoby s předpokladem k závislosti na hraní či sázení bez ohledu na to, jaká forma hazardních her nebo sázek se praktikuje.

Tematice se věnujeme také  v odkaze Formy hazardu.

Níže uvedený odkaz na článek MUDr. Karla Nešpora jen potvrzuje naše zkušenosti.

Libor

Psychiatr Nešpor: Nejlepší prevence před závislostí na sázení? Nehrát!

Podle odhadů je na internetu závislých až deset procent jeho uživatelů. Většinou jde o účastníky počítačových her. Dokážou se do této aktivity ponořit natolik, že zapomínají po dlouhá období jíst a pít. Dávají této aktivitě přednost před studiem nebo rodinou.

Henrietta Bowdenová Jonesová, která pracuje na jediné britské klinice pro gamblery a lidi závislé na internetu, říká, že jejím pracovištěm prošly osoby, které kvůli internetu přestaly chodit na univerzitní přednášky, nedostudovaly nebo se rozvedly, protože se citově nedokázaly připoutat k ničemu jinému než ke hře. Její pacienti se přiznávají, že tráví hraním internetových her i 14 večerních a nočních hodin vcelku a nedokážou se odpoutat.

Vědci ze šanghajského střediska duševního zdraví podrobili skenerovému vyšetření mozky 17 dospívajících osob s touto závislostí a srovnali je se 16 snímky jejich zdravých vrstevníků. U závislých se v mozkových centrech kontrolujících citové reakce, pozornost, rozhodování a učení objevila bílá vlákna. Podobné změny jsou pozorovány v mozcích lidí závislých na alkoholu nebo kokainu.

Internet může být příčinou i důsledkem

Autoři studie vypracované na základě výzkumu uvedeného v časopise Public Library of Science One upozornili, že nevědí, zda jsou tyto změny příčinou nebo důsledkem internetové závislosti, protože je také možné, že lidé s těmito změnami internetu podlehnou snáz než ostatní.

Existují případy dokládající závažnost problému závislosti na internetu. Dvacetiletá Chris Staniforthová ze Sheffieldu zemřela v důsledku komplikací způsobených krevní sraženinou po 12 hodinách strávených nad internetovou hrou. Její komplikace byly podobné žilní trombóze, jíž jsou ohroženi pasažéři dlouhých letů.

Další případ je z Nového Mexika. Matka malého dítěte tam byla odsouzena k 25 letům vězení, protože kvůli hodinám stráveným hrou na internetu nechala svou dceru hladovět. Colleen Christieová byla natolik zaměstnaná hrou World of Warcraft, že si ani nevšimla, že její dcera umírá hladem. Tříletá holčička, která byla převezena do nemocnice v bezvědomí, vážila pouze deset kilogramů.

Tento týden byla Britka Lucienne Maineyová odsouzena k 16 měsícům vězení za krádež 76 tisíc liber (2,4 miliónu korun), které potřebovala k financování své hráčské vášně. Na internetové bingo se dala, když se jí rozpadlo manželství.

zdroj: www.novinky.cz

Statistiky na základě našich zkušeností zejména z oblasti Anonymních  gamblerů Brno, kde za dobu čtyř let prošlo přibližně na tři stovky gamblerů, hovoří přibližně o 10 % osob, které porušili zákon,  byli odsouzení nebo trestně stíhaní v důsledku závislosti na hraní či sázení.

Čerpám také informace ze stovek emailových korespondecí,  které jsem za dobu cca 5 let obdržel od gamblerů nebo jejich blízkých, včetně těch,  které jsme poznal na terapii.

Rozhodně tím nechci snižovat problematiku gamblerství, její dopady na postižené  závislostí na hraní a sázení nebo jejich blízkých osob. Na druhou stranu bych si nepřál, aby naše společnost vnímal gamblery jako někoho „prašivého“ a naprosto nejhoršího.

Libor  iniciátor OS SZ

Gambler, kterého anglicky psané internetové servery označují jménem Xu, skočil ze třináctého patra obří výletní lodi, na které si zašel do kasína. Tam hrál zhruba dvacet hodin, než obrovské finanční ztráty nevydržel a spáchal sebevraždu. Podle serveru Sify News hledala námořní policie tělo zhruba hodinu, než ho z vody vytáhla.

Experti na sázení a léčbu závislostí připouští, že podobným neštěstím úplně zamezit nejde. „Nejlepší prevence před závislostí na sázení? Nehrát,“ tvrdí primář Psychiatrické léčebny Bohnice Karel Nešpor.

Zdroj: sazeni.idnes.cz

 
Slavnou romskou zpěvačku Věru Bílou automaty přivedly na mizinu. Kvůli dluhům na nájemném ji teď rokycanská radnice chce vystěhovat do holobytu. Bílá přitom v rozhovorech tvrdí, že už léta nehraje.

 
Také třiapadesátiletá Alena F., (celé jméno si nepřála zveřejnit) si dlouho nechtěla přiznat, že je patologická hráčka. Trvalo skoro dva roky, než dospěla k rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc. Poprvé do herny vstoupila s dcerou. „Uvnitř byl úžasnej klid, ta hra mě úplně pohltila,“ vypráví matka. Postupně si vzala od banky dvě půjčky a vybrala z knížky půl milionu rodinných úspor. Prohraná suma se vyšplhala k milionu. „Víte, že jednáte špatně, ale už se nedokážete ovládnout. V jednu chvíli je vám už jedno, jestli zaplatíte elektřinu, nájem. Musíte někde splašit peníze, začnete lhát. Jednoho dne jsem vzbudila muže a přiznala se: Jsem gambler.“

 
Patologické hráčství má jedno specifikum: „Gamblerům hrozí takzvaná sociální sebevražda. Také člověk závislý třeba na heroinu vydává velké peníze, ale gambleři nasypou do automatů statisíce za velmi krátkou dobu. Čelí obrovským dluhům, přicházejí o práci a leckdy i o bydlení,“ říká Gita Pekárková, vedoucí lékařka pavilonu 7 pražské bohnické léčebny, kde se léčí ze závislostí ženy.

 
Podle ní si také její pacientka Alena zprvu těžko přiznávala důsledky svého počínání. To, že zruinovala rodinu.

V herně našla chybějící klid

Až donedávna žila Alena životem spořádané manželky a matky, v malém městě u Prahy prodávala v potravinách. S přibývajícími léty přibrala na váze a manželovi se přestala líbit. Dával jí to nevybíravě najevo. V depresi začala hrát. Automaty manželstvím otřásly a od otce to schytala i třicetiletá Zdena Š. „Když se táta dozvěděl, že stejně jako máma hraju, prohlásil, že už nemá dceru. Od té doby se nestýkáme,“ popisuje. Pro obě ženy byla momentem zlomu zpronevěra. Dcera sebrala v práci 177 tisíc korun, matka zase vybrala z pokladny v obchodě kolem sto padesáti tisíc a vzápětí je prohrála. „Hned potom jsem to na sebe práskla šéfové a ta podala trestní oznámení. Pak jsem spolykala půl tuby brufenu v naději, že usnu a už se neprobudím. Jezdila jsem tramvají po Praze a čekala, jenže se mi nestalo vůbec nic.“ Matka s dcerou nakonec v zoufalství zamířily na psychiatrii do Bohnic.

Měsíčně splácí deset tisíc

V pavilonu 7 Alena strávila nejprve tři měsíce. Odřízla se od venkovního světa, naučila se akceptovat přísný režim, chodila na psychoterapie… Zažila i recidivu, ale teď už dva měsíce nehraje. Našla si práci v jednom pražském supermarketu a konečně může splácet půjčky. Přestěhovala se k matce do Prahy, na víkendy jezdí domů. „Manžel se s tím ale pořád nesrovnal. Strašně zhubnul, užírá se, odmítl přijít na rodinnou terapii. Pro něj jsem svině zlodějská. Ale pomáhá mi splácet dluhy, sama bych to nezvládla,“ přiznává Alena. Měsíčně musí dát dohromady deset tisíc korun. Do roku 2016 by měli být z nejhoršího venku. „Teď musíme zapomenout i na výměnu starých oken,“ říká žena.

Gambling může být i v genech

I když ženy tvoří mezi gamblery slabou desetinu, v posledních letech jich přibývá. „Přicházejí k nám jak mladé ženy, tak seniorky, které pravidelně prohrávaly důchod,“ popisuje Pekárková. Ženy se podle ní častěji odhodlávají k léčbě, za svůj handicap se však více stydí. Expert na závislosti Karel Nešpor míní, že u žen gambling častěji souvisí s nějakou úzkostnou poruchou. „Jejich počínání mívá také dramatičtější dopad na rodinu,“ dodává primář Nešpor.

Stejně jako její matka se také Zdena nedávno vrátila z léčebny. Má maturitu a konečně se jí povedlo najít práci asistentky, která ji baví. Vyhýbala se zaměstnání, kde by přišla do styku s penězi. Bankám dluží kolem 900 tisíc. „Je to zátěž na desítky let, naštěstí na to mám více času než mamka. A možná ještě stihnu mít i rodinu,“ věří mladá žena.

Zdroj: zpravy.idnes.cz

Tlumící léky na předpis a obrovské množství alkoholu – to byla prý hlavní lákadla, kterými zaměstnanci hotelového kasina Caasars Palace drželi Američana ve svém podniku. Ten v letech 2006 až 2007 prohrál během necelého roku v přepočtu neuvěřitelných 1,96 miliardy korun a dostal se tak do dluhů ve výši asi 263 miliónů korun. Naprostou většinu prohrál právě v hotelech Caesars Palace a Rio, které patří společnosti Harrah´s.

Watanabe tvrdí, že hrál v podniku skoro non-stop po dobu půl roku. Naprostou většinu peněz utratil na ruletě a výherních automatech. Po absolutně neuvěřitelné půlroční sérii proher se dostal do dluhů a následně byl i obviněn z krádeže, ke které se ale doposud nepřiznal.

Naopak sám dává k soudu majitele hotelu, které viní z podvodu, porušení smluvní dohody, spiknutí a nedbalosti. Tvrdí, že ho vedení kasina manipulovalo se skrytým záměrem obrat ho o jeho bohatství.

Informoval i bezpečnostní komisi

Harrah´s je co do příjmů největší společností živící se výherním průmyslem. Jejich mluvčí k žalobě uvedl, že Harrah´s mají dlouholetou historii plnou odpovědného a etického jednání se svými hosty. „Máme licenci ve více místech, než jakákoliv jiná společnost. Naše záznamy stojí za námi,“ uvedl stroze mluvčí.

Gambler vyplnil i stížnost směrem na Nevadskou komisi herní kontroly a informoval ji, že ačkoli na něm bylo jasně patrné, že je na hře zcela závislý, tak manažeři kasin firmy Harrah´s zneužili této skutečnosti a vědomosti k tomu, aby ho připravili o peníze.

Hráč dodává, že mu zaměstnanci kasina poskytovali tlumící prášky na bolest, které jsou jinak na předpis a nosili mu obrovské množství alkoholu na jejich zapití. Po této kombinaci byl prý silně intoxikovaný a zcela nezpůsobilý ke hře.

Jeden z největších hráčů v historii Las Vegas

Watanabe je známý filantrop pocházející ze státu Nebraska. Je bývalým majitelem společnosti Oriental Trading Co., což je obrovská marketingová společnost, která se zabývá novinkami zejména co se týče party předmětů vhodných na nejrůznější večírky. Nyní je však bohužel už nejvíce známý pod výrazem whale (velryba), jak se nazývají největší gambleři Las Vegas v historii.

Právník zastupující hráče tvrdí, že z krádeže není vinen a společnost Harrah´s mu podle jeho názoru dluží velké peníze. Uvedl navíc, že jeho prohry tvořily v letech 2006 a 2007 zhruba 20 procent celého výdělku kasin Caesars Palace a Rio. Watanabe je v této době na svobodě na kauci, která činila zhruba 26 miliónů korun.

Autor: Jakub Kynčl, zdroj: www.novinky.cz